Loňský rok byl po dvaceti letech novodobé existence českého státu prvním, kdy se dostal poměr mezi penězi vybranými na důchodové pojištění a vyplacenými penzemi do negativní bilance – a to o více než 30 mld. korun. Alespoň tak hovoří čísla z České správy sociální zabezpečení. Politikové bijí na poplach a apelují na urychlenou realizaci tzv. „Důchodové reformy“ – má jít přitom pouze o vyšší zdanění obyvatelstva české kotliny a o více peněz na novou vlnu rozhazování z našeho společného účtu.
Podíl důchodů k hrubé mzdě - vývoj (MPSV)
Základním kamenem úrazu byl zákon o důchodovém pojištění zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, který obnovil bolševickou praxi, kdy se vybrané prostředky staly opět součástí státního rozpočtu. Tehdejší Klausova vláda argumentovala především „potřebou vyrovnávání případného finančního schodku z ostatních rozpočtových kapitol“, ve skutečnosti šly přebytky z důchodového účtu na zalepování děr v hospodaření státu. Ke konci loňského roku tak za 14 let odčerpaly dosavadní vlády z potencionálního důchodového účtu více než 1,1 biliónu korun (částka zohledněná o inflační kvocient – zdroj MPSV), tedy téměř stejně, kolik činí vnější dluh České republiky.
Počty důchodců - vývoj (MPSV)
Nikdo nepochybuje o potřebě důchodového reformy, respektive o nutnosti reformy celého sociálního systému. Onen chybějící bilión ale mohl alespoň posloužit jako polštář při vyrovnávání některých negativních dopadů reforem, a ne na nadnormativní požitky politiků a jejich nohsledů, případně na financování různých rádobyekonomických experimentů před volbami.
Vývoj důchodů k hrubému domácímu produktu (MPSV)
Jinak řečeno, nebýt peněz určených pro důchodce bylo by dnes Česko v situaci Řecka (ne-li hůře!) – tedy těsně před krachem veřejných financí.
