- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jde především o Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, která je součástí české Ústavy, v níž je celkem striktně stanoveno že „provést jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví" je možné „pouze za podmínky, že k němu lidé poskytnou svobodný a informovaný souhlas". Jednoduše řečeno: očkování vojáků v době míru nemůže být povinné, protože bezprostředně nesouvisí s jejich bojeschopností a jednání jejich nadřízených se dá kvalifikovat jako zneužívání moci.
Nabízí se srovnání. Před 2 lety rozhodoval Nejvyšší správní soud o odvolání proti pokutě rodičům za to, že se z náboženských důvodů se svou dcerou nedostavili k povinnému očkování proti dětské obrně a virové hepatitidě a se svým synem k pravidelnému očkování proti tetanu, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B. Jejich odvolání zamítl. Domnívám se, že právem. Děti se ze zákona nemohou rozhodovat samy a názor jejich rodičů byl ovlivněn obskurní ideologií. Soudu a úřadům tedy nezbývalo nic jiného, než rozhodnout za ně. Jenže vojáci nejsou děti a jejich velitelům nepřísluší úloha rodičů ani úřadu.
Je třeba dodat, že zmíněná Úmluva pamatuje i na extrémní případy (český zákon o ochraně veřejného zdraví ostatně taky), kdy v zájmu ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných - třeba při epidemiích lokálního i pandemického charakteru nebo při podezření na obzvláště nebezpečnou chorobu (např. TBC) - umožňuje úřadům dočasně uzavřít některou oblast výskytu či nařídit hromadné očkování. Nic takového se ovšem v české kotlině prozatím nestalo, takže lampasácké manýry generality nemají žádné oprávnění.
Prostě takhle to dopadá, když se na vedoucích postech nepoužívá mozek....
Další články autora |