Naštěstí se proti spisovatelově denunciaci postavili historici, kteří mají záznam přiznání jakéhosi Miroslava Dlaska, že to byl právě on, který se na udání Dvořáčka podílel - viz: http://zpravy.idnes.cz/kauza-kundera-agenta-dvoracka-udal-student-dlask-tvrdi-historik-p8z-/domaci.asp?c=A081015_172722_domaci_jw. Nelenil jsem, a okamžitě nahlédl do seznamu bolševických donašečů - ne těch Cibulkových, ale oficiálních - a ejhle: Miroslav Dlask, agent - tajný spolupracovník, číslo 00540, krycí jméno Pšovka, skutečně existoval a to dokonce na 1. odboru Ministerstva vnitra. Jak vyplývá ze zavedené praxe těchto služeb, jméno zřejmě dobře utajeného agenta se nemohlo objevit v žádném oficiálním dokumentu, proto snad padla volba vyšetřovatelů na Milana Kunderu, i když se přiznám, že motivace tohohle výběru mi zůstává záhadou. Snad si jen projeli seznam studentů ubytovaných na koleji a náhodně ukázali prstem, kdo ví?
Vzpomněl jsem si také na vlastní zážitek. Těsně po srpnové okupaci 1968 jsem společně s dalšími dvěma přáteli začal vydávat v Ostravě ilegální tiskovinu „Nebojsa" - v omezeném nákladu, na ručním cyklostylu, a když jsem odešel studovat na fakultu do Brna, ujal se celého díla budoucí signatář Charty učitel Jaromír Šavrda, kterého v 80tých letech zradilo zdraví kvůli komunistickému útlaku. Byli jsme samozřejmě mladí, naivní a podceňovali možná rizika. Po necelých dvou měsících estébáci chytili jednoho z nás při kolportaci nejnovějšího čísla a spadla klec. Až do loňského roku jsem nevěděl, kdo nás tehdy udal. Navíc celý spis byl skartován - pamatuji si pouze jméno vyšetřovatele, major Melimonka. Nakonec jsem „ho" objevil - šlo o nejaktivnějšího člena naší skupiny a ... bývalého Šavrdova žáka ze ZDŠ v Ostravě-Zábřehu. Prošel dlouhou cestou; od prověřované osoby po agenta, dnes prý podniká. Při tehdejším čtení protokolů se však jeho jméno neobjevilo. Jako informátor byla uvedena zcela jiná osoba. Po této i dnešní zkušenosti jsem přesvědčen, že v tom byla stejně nevinně, jako pravděpodobně Milan Kundera.