Ostatně, jako u všech jevů vybočujících z obecné normy – v tomto případě z politické korektnosti, která doposud ležela Klausovi a spol. obzvláště v žaludku – se lidé zajímají především o pohnutky činu. Odhlédneme-li, že se mladík sám prohlásil za komunistu (v oněch blahých dobách by ovšem možná dostal i provaz), tak v těch několika slovech, která stačil médiím sdělit, nevyjádřil nic, co by bylo v rozporu s míněním většiny národa. Volební průzkumy to, bohužel, potvrzují. „Pachatel“ měl patrně na mysli, dát najevo nějaké okázalé gesto jako varování politikům, že doba „ovčanů“ už skončila. Ačkoli jsem díky životním zkušenostem k takovým závěrům hrubě pesimistický, pokládám čin pana Vondrouše ve své podstatě nejen za sympatický, ale i veskrze potřebný. Speciálně ve vztahu ke Klausovi, který byl a je hlavním architektem korupčních zlořádů v Česku, který se neštítí napadat demokratickou Evropu pro „úpadek demokracie“ (rozuměj: snahu o omezování moci mafií), který v touze po osobní moci se neštítí podrážet nohy svým bývalým nejbližším spolupracovníkům (Nečas apod.).
Jsem zvědavý, jak celá kauza bude nakonec justicí vyhodnocena. V předchozích případech napadení politiků – přičemž zranění Topolánka kamenem bylo určitě závažnější – aktéři vyvázli pokutou. A tou by to mělo i skončit. Pozoruji ale, že posledních několik let se projevují dost výrazné snahy o přitvrzení represí ve vztahu k negativním ohlasům vůči politice u obecného lidu. Trik s řidičem Smetanou, kdy Nejvyšší soud jakoby vyslyšel volání po spravedlnosti a propustil Smetanu do příštího projednání jeho „zločinu“ a po zklidnění nálad následně potvrdil původní trest, je toho příkladem. Připočtu-li k tomu vlastní hodnocení události Klausem a při obecné znalosti jeho narcismu... buď Bůh či Klaus Vondroušovi milostivý...