Odtučňovací kůru pro Dohnala a spol.!
Nevím sice, jaký má prezident NKÚ skutečný plat, ale jeho nadstavbové příjmy v podobě tří služebních vozů, bytu o rozloze miliardářského zámečku mi připadají nejen přehnané, ale i doslova nemorální, zvláště s ohledem na katastrofální schodky státního rozpočtu z posledních let. Nejpikantnější na celé kauze je pak skutečnost, že Dohnal na veřejnosti vyvolává dojem ublíženého, protože přece „na to všechno měl nárok". Zapomíná jaksi, že úlohou jeho úřadu je stíhat nepravosti v hospodaření jiných státních úřadů, takže včetně jeho vlastního bez rozdílu. I proto zákonodárci svěřili skutečné vedení NKÚ do rukou kolegia, ne jeho prezidentovi - ten má jen organizační úlohu.
Nevím, jaké výhody požíval pan Dohnal v dřívějších funkcích starosty Jihlavy a později hejtmana kraje Vysočina, ale podle všech náznaků se cítil podceněn, a proto si v čele NKÚ (když neuspěl ve volbách do evropského parlamentu) začal vše vynahrazovat. První byt o rozloze 219 m2 za 67 tisíc měsíčně (hrazený z rozpočtu úřadu) se mu nelíbil a tak se přestěhoval do stejného s velkou terasou a garážovým stáním za 76 tisíc měsíčně. Auto - BMW z roku 2001 po jeho předchůdci - už bylo také zastaralé (měl k dispozici ale další dvě), proto jeho věrní zadali výběrové řízení na nové v ceně okolo 3,8 miliónu korun. V hledáčku Dohnalova zájmu se ocitlo i Maserati Qattroporte, které vlastní např. Berlusconi.
K čemu jsou tedy stanoveny platové stropy ve státní správě, když každý vedoucí úřadu, ministr či poslanec je lehce může obejít tzv. naturálními požitky? Pro porovnání: např. ve Švédsku jezdí ministři a úředníci na jejich úrovni (u nás třeba Dohnal) do práce vlastními vozy a někteří i metrem. Nikdo jim neproplácí kilometry ani řidiče (mimo službu) a to včetně premiéra a krále. Platy zdejších ministrů jsou v českých relacích - tedy pěti až šestinásobek průměrného příjmu zaměstnance a mimo premiéra nemají nárok na placený služební byt. Všechny příjmy (včetně eventuálních mimomzdových požitků) vysokých státních úředníků a manažerů velkých firem jsou v celé EU pravidelně zveřejňovány a pod kontrolou veřejnosti - u nás se o jejich skutečných příjmech můžeme jen dohadovat.
Dohnalův případ je ovšem jen vrcholkem ledovce zvaného „nenažranost českých politiků" - proto vždy skončí v parlamentním koši třeba zrušení cestovních výdajů poslanců nebo extrémně pojatá imunita ústavních činitelů (Dohnal k nim, bohužel, také patří). Bylo by načase zavést na nejvyšších místech státní správy nějakou finanční odtučňovací kůru - a když se tak dívám na Dohnalovy fotografie, tak i tělesnou...
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Politika
Jan Bartoň
Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem
Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.
Petr Duchoslav
Ruský břeh Roberta Fica
Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.
Petr Štrompf
Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu
Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.
Michal Sabó
Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?
Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?
Bohumír Šimek
Je Babiš bezpečnostní riziko?
Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?
Počet článků 86 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 2058 |
Nikdy se nesmířím s různými kšeftaři v politice, a tak často pluji proti proudu.
Demokratická společnost nemůže být organizovaná shora, ale přesně opačně. Příkladem je Švýcarsko.