Můj – a nejen můj - příspěvek k 17. listopadu před 40 lety
Studoval jsem tehdy sociologii na filozofické fakultě UJEP (dnes MU) v Brně. Zdejší Spolek posluchačů filozofie měl oproti ostatním vysokým školám (včetně Prahy) zcela ojedinělé postavení – byl regulérním politickým subjektem v rámci jihomoravského kraje a udržoval i čilé styky s tajemníkem Krajského národního výboru v Brně Jaroslavem Šabatou (bývalý šéf katedry psychologie). Pravdou je, že v ještě pořád horečnatém posrpnovém období na skutečné studium moc času nebylo a ve volném čase se diskuze odvíjely převážně na politická témata. Režim pod tlakem okupantů zaváděl stále nová omezení občanských svobod, především byla zcela omezena svoboda shromažďování – každá trochu větší skupinka lidí na ulici (tři a více) byla esenbáky alespoň perlustrována, případně předvedena k výslechu. Proti demonstrantům 6. a 7. listopadu byli nasazeny speciální policejní oddíly a hasiči, desítky účastníků byly zraněny, další stovky zatčeny.
Také tradiční studentskou pietu k 17. listopadu u Kounicových kolejí úřady zakázaly. Studentské organizace se odmítly ovšem podřídit a i když sváteční den připadl na neděli, kdy většina mimobrněnských studentů bývá doma, sešlo se na Kraví hoře několik tisíc vysokoškoláků a středoškoláků. Původně poměrně klidné shromáždění se díky policejním provokacím změnilo v několik malých bitevních polí a dav, který se samovolně nasměroval do centra města, se esenbáckým pohůnkům podařilo rozehnat až po několika hodinách.
V aule fakulty pak Spolek posluchačů filozofie zorganizoval slavností shromáždění za účasti děkana fakulty (čtenář promine, ale po 40 letech jsem už většinu jmen zapomněl). Přítomní studenti přijali prohlášení k politické situaci v zemi a zároveň vyhlásili stávkovou pohotovost. Text prohlášení jsem osobně odnesl do brněnské redakce Mladé fronty, s níž jsem tehdy spolupracoval (vedoucím byl Jiří Karnet, který později emigroval). Dostala se mi přitom do rukou aktuální zpráva ČTK o vyhlášení okupační stávky na pražské Filozofické fakultě, na kterou bylo vzápětí vyhlášeno embargo (teprve po létech jsem zjistil, že šlo opravdu o falešnou informaci). Odnesl jsem ji zpátky na fakultu, kde pokračovala debata a předsedající (Eliáš) ji před plénem přečetl. Reakce byla jednoznačná: okamžité vyhlášení okupační stávky. Byl jsem zvolen do stávkového výboru za nižší ročníky.
Ještě téhož dne se k nám připojila JAMU, na Lékařské fakultě zástupci narychlo ustanoveného stávkového výboru neuspěli (vyhodil je vrátný). V pondělí už stávkovaly prakticky všechny brněnské vysoké školy (mimo vojenské) a postupně se připojily i školy střední (vůdčí osobou středoškoláků byl Petr Šabata). Obdobně na tom byla i další vysokoškolská města – např. na olomoucké univerzitě začala stávka také už 17. listopadu. V dostupné historiografii se tvrdí (týká se i Brna), že studentská stávka vypukla až 19. listopadu a trvala tři dny, což je v naprostém rozporu se skutečností (alespoň v Brně trvala nejméně týden, na filozofii 10 dní). Tehdejší celorepublikové vedení studentů - působil v něm i Jan Kavan - úplně vypadlo z role (v Brně Vysokoškolské centrum) a v jednotlivých městech převzaly vedení společné stávkové výbory jednotlivých fakult. Vládnoucí struktury v Brně se nezmohly na žádnou podstatnou reakci – až na několik incidentů, když se SNB pokusila několikrát zatknout studenty rozdávající letáky před vraty továren a institucí. Stálou hrozbou se staly pouze sovětské jednotky narychlo přesunuté už před 17. listopadem z Vyškova, které měly zabránit případným „kontrarevolučním“ vystoupením.
Deset bodů studentských požadavků:
Takhle honili demonstranty esenbáci a milicionáři:
A takhle zatýkali:
Důsledky stávky pocítila v následujících měsících celá akademická obec. Neuplynul ani rok a většina členů stávkových výborů byla vyloučena ze studia, akademičtí funkcionáři, kteří se jednoznačně postavili na stranu studentů přišli o práci nebo emigrovali.
17. listopad 1968 byl samozřejmě pouze jednou z epizod období konce Pražského jara. Přesto by si zasloužil důkladnější zhodnocení historiků než pouhá, mírně řečeno nepřesná, konstatování. Ostatně to se týče i následných 20 let „normalizace“.
Foto: archiv města Brna
Milan Novák
Za schvalování atentátu na ……
Po přečtení několika málo komentářů na zdejším blogu se mi neodbytně vnucuje myšlenka, že celá řada autorů i diskutujících, by vlastně přivítala, kdyby obhájci tzv. „střelby“ na prezidenta v Chrastavě, přinejmenším schytali pár let basy. O samotném „pachateli“ nemluvě. Přitom v podstatě o nic významného nešlo – pokud nepovažujeme za důležité, že občas někdo na politiky hází vejce, rajčata či jiné srovnatelné produkty (střílení plastovými kuličkami nevyjímaje). Děje se tak ostatně všude na světě a - světe zboř se - až na pár evidentních diktatur či korupcí prolezlé putinovské Rusko, to nikde příliš neřeší.
Milan Novák
Ožeňte se (investuj!) na Filipíny!!
Připojení na internet s sebou přináší spoustu poznatků, ale jsou mezi nimi i zkušenosti jiného druhu. To, co vám předkládám není samozřejmě první případ "jiného druhu", ale odkaz na "můj profil na stránkách Langer", kde samozřejmě nejsem, mě natolik zaujal, že jsem se rozhodl "podělit o zážitek":
Milan Novák
Nečas pohřbil sebe i ODS
Silácká slova Nečase po odhalení totálního marasmu v ODS svědčí pouze o neuvěřitelné nesoudnosti politických špiček. Tady už nepomůže ani strejda Klaus. Tahle partaj definitivně skončila v propadlišti dějin....
Milan Novák
Kdo (ne)podrží v úterý vládu…?
Chtělo by se mi napsat, že konec Nečasovy vlády je neodvratný, ale jistá znalost podhoubí české politiky mi napovídá, že nic není v tomto případě černobílé, respektive modro-oranžové. A tím rozhodujícím činitelem nemusí být přitom „véčkaři“. Musíme si uvědomit, že ani jedna z dominantních parlamentních stran neoplývá nějakou vnitřní jednotou, zatímco tzv. „VIP mafie“ nezná žádné ideové překážky a ovládá českou politickou scénu, ať už je u kormidla „levá“ nebo „pravá“.
Milan Novák
Levice a pravice v Česku = zmatení pojmů
Statistiky předvolebních průzkumů v české kotlině vypadají na první pohled jako zcela standardní a nijak nevybočují z evropského průměru. Sociálně slabší podporují levici reprezentovanou především ČSSD a ti mohovitější zase ODS či jiný tzv. pravicový subjekt. Jinak je tomu ovšem s přihlédnutím k věkové struktuře voličů. Zatímco v „ostatní“ Evropě volí levici zejména mladší ročníky a pravici ti, kteří z „bouřlivého mládí už vyrostli“, v Česku je tomu opačně. Volby „na zkoušku“ v některých středních školách dokonce ukazují totální propad tzv. levice.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2058x
Nikdy se nesmířím s různými kšeftaři v politice, a tak často pluji proti proudu.
Demokratická společnost nemůže být organizovaná shora, ale přesně opačně. Příkladem je Švýcarsko.